č.p. 47 hořejší hospoda

Stavení roku 1864 vystavěl mlynář Paukner pro svou dceru. Ta se však provdala do Dobrošova. Po vystavění byl hostinec pronajat příbuznému Habartovi a roku 1868 prodán židovi Gáchovi z Plané u Krásné Hory. Roku 1902 se Gách odstěhoval do Ameriky a hostinec koupil Bedřich Eisner z č.p. 46. Roku 1913 se přiženil do hostince Otakar Justic z Tábora. Roku 1922 upravil taneční sál hostince zřízením zrcadlového stropu. Roku 1941 hostinec nacisty uzavřen. Roku 1942 byla rodina Justicova spolu s ostatními židy z okresu deportována. V září se do vsi přistěhoval Josef Šindelář z Břežan (u Neveklova. Neveklovsko bylo celé vystěhováno a obyvatelstvo se rozešlo do všech krajů Čech. Na vyklizeném území bylo zřízeno vojenské cvičiště pro SS.).

Němci prodali Šindeláři živý i mrtvý inventář Justicova hostince a hospodářství za 26 000 Kč a budovy s poli mu pronajali za 2 000 ročního nájmu.

Po válce byl hostinec pronajat Františku Mrzenovi z Dobronic u Bechyně, když se bývalý nájemce Šindelář odstěhoval zpátky domů na Neveklovsko. V roce 1953 hostinec přebírá Jednota, vedoucím je František Mrzena. V roce 1960 se František Mrzena stěhuje do Hradiště u Písku, místo něj na hostinec přichází Josef Kutiš s manželkou Annou.

V roce 1964 byla hospoda přestavěna na obchod, hostinec byl přesunut do nově vybudovaného kulturního domu (č.p. 88).

V 80. letech 20. století byla bývalá hospoda zbourána a v současnosti zde stojí Dům s pečovatelskou službou.